Jak jinak začít než průšvihem

1. července 2012 v 14:13 | Paddy |  Angie Potterová
Ahoj,
po dlouhé době opět přidávám upravenou kapitolku. Přece jen se nejdřív snažím dokončit originál XD
S pozdravem
Paddy

Jak jinak začít než průšvihem

"Nechtěli by jste pohnout?" křikla jsem na kluky, kteří se sice vlekli o pěkný kus za mnou, ale to jim nezabránilo se smát a blbnout.
"Už letíme!" ozval se James. Prořítíli jsme se plným nádražím tak rychle, jak jen to šlo. Prošli jsme přepážkou a konečně jsem se jich zbavila. Rozhlédla jsem se po záplavě rudých vlasů.
"Ahooooooooj!" zařvala jsem a vrhla jsem se na Lily.
"Ahoj Gie! Ráda tě zas vidím," usmála se Lily vesele.
"Jéé, takže přece jen," ukázala jsem na její odznak primusky.
"Tak na tohle, na tohle jsem fakt pyšná. Jen by mě zajímalo, kdo je primus."
"Remus přece," ušklíbla jsem se pobaveně.
Lily se plácla rukou do čela.
"No jasně, mělo mi to dojít! Pojď, najdem si kupé a ty mi musíš vyprávět jak si to s kluky přežila."
Ve vlaku jsem nemilosrdně vyhodila z kupečka nějakého druháka a posadila se. Lily se už nadechovala, aby mi vynadala. Naštěstí jsem ji stihla zarazit.
"Ano Lily, přiznávám vinu, ale ty jsi přece nic neviděla," sklonila jsem naoko kajícně hlavu a pobídla jsem ji, aby se posadila.
Lily mi z legrace pohrozila a pak kývla. "Tak povídej! Jsem děsně zvědavá!"


O tři hodiny později

"Tohle fakt nechápu. Vždyť ho nesnášíš," povzdechla si Lily.
"No dobře, Black je sice kretén, ale hezký je. To mu prostě musíš nechat," snažila jsem se ji přesvědčit.
"No jo, kdo nemá v hlavě, musí mít v ksichtu," ušklíbla se Samanta a rozesmály jsme se.
"Tak jo, hezkej je. Hlavně ty jeho oči," shrnula jsem to nakonec.
"Co mě zas pomlouváte?" ozvalo se ode dveří.
"Nějak domýšlivý, ne?" odbyla jsem ho podrážděně. To se furt musí chovat takhle dementně?
"Já a domýšlivý? Viď, že nejsem domýšlivý," obrátil se na Rema a Jamese. James jen pokrčil rameny, ale Remus se očividně bavil.
"Nic proti, kámo, ale vystihla tě přesně."
Sirius se na oko urazil, ale brzo ho to přešlo.
"O kom jste se teda bavili?" zeptal se a sedl si vedle mě.
"To by tvůj miniaturní mozeček nepochopil," odsekla jsem.
"Co tím jako chceš říct?"
"Přesně o tomhle mluvím!" povzdechla jsem si a vrhla na Lily prosebný pohled.
"Blacku, okamžitě opusť tohle kupé!" poručila přísně Lily.
"Evansová! Nemusíš hned...." spustil James, ale Lily ho zarazila.
"Ty se ani neozývej, Pottere!" odsekla Lily a tím rozpoutala jednu z nekonečných hádek. Přestala jsem si jich všímat a obrátila se na Rema.
"Pottere!!" zaječela Lily o pár minut později. Úplně jsem nadskočila, jak jsem se lekla. Sirius na ně naštvaně hleděl a mumlal si cosi o tom, že ohluchne.
"Co je?" zeptal se nevinně.
"Okamžitě ze mě sundej tu pracku nebo ti ji urazím."
Vstala jsem, protože mě už vážně nebavilo poslouchat ty kecy, ale daleko jsem nedošla. Black si mě pohotově stáhl k sobě.
"Kampak zlato?" usmál se na mě.
"Co nejdál od tebe, ty úchyle!" marně jsem se snažila vykroutit z jeho náruče. Black si mě přitáhl ještě pevněji.
"Nikam nepůjdeš. Zůstaneš u mě. Stejně ses mi celé prázdniny vyhýbala."
"A ty se divíš?" vyvalila jsem na něj oči.
"No, docela jo. Vždyť jsem byl milý, poslušný-"
"Ha, cože?! Jsem asi špatně slyšela."
"Týý!"
"Já?" podivila jsem se nevinně.
"Siriusi, nech ji být," ozval se najednou Remus, který nás celou dobu sledoval. Kupodivu ho Black poslechl.
"Pěkný," usmála jsem se na svého zachránce. "Jak jsi ho vycvičil?"
Spěšně jsem přibouchla dveře kupé a zdrhala, protože Black se na mě vrhl a nevím nevím jak by tohle skončilo. Záhy jsem do to někoho narvala, ale to by se dalo předpovídat vzhledem k tomu, že jsem se na cestu nedívala.
"Kurva, kterej kretén?" zavrčel onen člověk a zvedal se ze země.
"Jejda," uchechtla jsem se a z podlahy jsem se dívala na naštvaného Severuse.
"Ty?" podivil se.
"Ahoj?" usmála jsem se pobaveně.
Podal mi ruku a vytáhl mě na nohy. Trochu jsme si povídali, ale zřejmě mi není dáno, mít trochu klidu.
"Potterová!"
Ani jsem se nemusela otáčet, abych poznala, komu ten hlas patří.
"Ano, zlato?" opáčila jsem jízlivě.
"Potterová!"
"Ano, tak se jmenuju."
"Srabus!"
"Kdo?"
Mlčky ukázal na Severuse a tiše soptil. Naštvaně jsem vlepila Blackovi facku. Vypadal vážně překvapeně. Asi si ještě nevšiml, že já ho rozhodně nešetřím. Ale tohle je jediná věc, která na něho zabírá.
"Už nikdy mu tak neříkej!" zavrčela jsem na něho, popadla Severuse za ruku a nechala tam Blacka, ať zuří.
"Musím uznat, že když se naštveš jde z tebe strach," pousmál se Severus.

Vlak začal brzdit a všichni studenti se vyvalili ven. To se samozřejmě neobešlo bez strkaček. "Héj, Potterová. Dávej pozor," zabručel Black, když jsem ho nechtíc nabrala loktem.
"Promiň, já nechtěla," ohradila jsem se.
"Jo, nechtěla. To známe. Přístě si kup brejle!"
"Abych tě lépe viděla? Děkuji, nechci. Ještě bych mohla oslepnout," provokovala jsem ho.
"To jsem tak oslnivě krásnej?" optal se se zájmem.
"Né, to září tvá blbost," odsekla jsem a nasedla do kočáru. Kočáry se rozjely a Poberti zůstali na nádraží.

(James)
"Do pr...."
"Siriusi!" okřikl ho Remus.
"...háje. Chtěl jsem říct háje, Remusi. Nemusíš hned vyšilovat," bránil se Sirius.
"Co teď?" ozval jsem se.
"Třebe ještě Hagrid neodjel," prohodil Petr a všichni jsme na něho překvapeně hleděli.
"Teda Péťo!" poznamenal Sirius.
"Když máš hlad, tak ti to i zapaluje," dokončil jsem a rozběhli jsme se k jezeru.
"Kruci!" zaklel Sirius, když jsme bez dechu zastavili u břehu. "Tak on už je taky v tahu."
"Co budeme dělat?" zeptal jsem se.
"Vím já? Kdybych to věděl, neseděl bych tu," ohradil se Sirius.
"Kluci mám nápad," ozval se po chvíli Remus.
"Tak sem s ním, na co čekáš," pobídl jsem ho, jelikož mi už začinala být zima.
"No.. do Prasinek je to blíž než na hrad. Kdybychom to vzali zkratkami, mohli bychom tam být ještě dneska."
"Ještě dneska - povzbuzující okolnost. Ale nápad je to dobrej," ušklíbl se Sirius.
"No jo, náš Remus byl vždycky myslitel," popíchl jsem ho pobaveně. Náš primus se po mě ohnal.
"Tak jdem. Noc pod širákem mě moc neláká," zabručel Sirius, načež jsme se všichni dali do pohybu.

Sotva jsme vyšli z tajné chodby, narazili jsme na McGonagalovou.
"Á, pánové se uráčili dorazit do hradu. Jak nás potěšila vaše přítomnost," přivítala nás hned s ironií na rtech. Podívali jsme se po sobě. Všichni jsme si mysleli totéž - jsme v prdeli.
"Můžete mi vysvětlit, co vám přišlo do cesty tak neodkladatelného, že jdete téměř hodinu po hostině?"
"No, my..ehmm..jsme totiž..ehmm..," blekotal jindy výřečný Sirius. Kruci, zrovna když jeho ostrovtip potřebujeme, tak zamrzne.
"Aha. To je zcela pochopitelný důvod, proč jdete pozdě. Takže, jelikož školní rok teprve začal, nebudu vám strhávát body, ale ze školního trestu se nevymluvíte. Bližší informace vám zadám během týdne. A teď jděte na kolej. Dobrou noc," křečovitě se na nás usmála a odešla.
"Kráva jedna," ulevil si Sirius, když si byl jistý, že ho už neslyší. My jsme jen souhlasně přikývli.
"Nejsme tady ještě ani dvě minuty a už máme trest. Myslím, že to je náš nový rekord, Tichošlápku," pousmál jsem se.

(Angie)

Ušklíbla jsem se. Dneska je vážně super den. A tahle sladká tečka nakonec. Co na tom, že mi Black sliboval pomstu, hlavně že se bavím. Jen mi je líto Remuse. Přišel k trestu jak slepý k houslím. Zkontrolovala jsem si svůj neviditelný plášť a zkratkami jsem se vydala zpět do společenky. K mému podivení kluci už stáli před obrazem a dohadovali se na heslu.
"Jaké je heslo?" oboříl se Black na Remuse.
"Jak to mám vědět? Vždyť jsme přišli pozdě," bráníl se Rem.
"To nám McGonagalka nemohla prozradit jak se dostaneme dovnitř?!" nadával Black.
"Myslím, že to je součást trestu," ušklíbl se nevesele Remus.
"Takže první noc nového roku strávíme na chodbě," povzdychl si James a sesunul se na zem. Sirius následoval jeho příklad. Shodila jsem ze sebe neviditelný plášť a dobře ho schovala. Kluci taky nemusí všechno vědět.
" Zasloužili by jste si to," ozvala jsem se.
"Angie?" vydechl James. "Co ty tady děláš?"
"Šla jsem se po vás podívat."
"Tys měla o nás strach?" podivil se Black.
"O tebe?" podivila jsem se. Nálada mu viditelně klesla.
"No Angie, to nebylo hezké!" ozval se James.
"Nech ji, chce být mrcha, tak ať je mrcha," mávl rukou naoko lhostejně Black.
"Nebruč," pousmála jsem se na něho a lehce ho pohladila po rameni.
"No tak úsměv Siriusi, já ti na oplátku řeknu heslo."
Pobaveně se usmál a oči mu jiskřily.
"Famfrpál."
"Co s ním?" ozval se zmateně James.
"To je heslo, ty trubko," rozesmála jsem se a prošla otvorem. Už už jsem se chystala odejít, když mě Black zastavil.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se a očima projel přes své kamarády.
"Osamotě," dodal, když viděl, že nepochopili. Kluci, ač neochotně, odpochodovali do pokoje a my osaměli. Co mi asi může chtít, tak naléhavého?
"Náročnej den, viď?" zeptal se tiše.
"Blacku, jsem utahaná a chce se mi spát, tak to zkrať," pobídla jsem ho.
Zarazil se a chvíli na mě jen hleděl.
"Já jen...," povzdechl si a zadíval se kdesi za mě. "Vím, že se chovám někdy dost nemožně."
Na chvíli jsme se zas topili v tichu. Ráda bych věděla, kam tím směřuje.
"Chtěl jsem říct... jen... změním se," vyhrkl a zadíval se mi upřeně do očí. "Vážně, slibuju!"
"Ah, dobře," odpověděla jsem váhavě. "Je nějaký konkrétní důvod, proč mi to říkáš?"
"Nechci se hádat. Tohle je poslední rok, chci si to tu užít," pousmál se mírně.
Souhlasně jsem kývla, ačkoliv jsem byla pořádně zmatená. Tímhle mi prostě vyrazil dech.
"Fajn, takže mír?"
Vesele se usmál a kývl.
"Dobrou noc," rozloučil se spěšně a zmizel v pokoji. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela, co se to tu vlastně stalo. Jenže pak mě přemohla únava. Hlasitě jsem zívla a zapadla do pokoje jako můj drahý přítel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama